Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Parietální pleura neboli nástěnná pohrudnice je část pohrudnice, která zevnitř pokrývá stěnu hrudní dutiny, tzn. nachází se „na vnitřní straně žeber“. Viz také viscerální pleura.

Parietální peritoneum neboli nástěnná pobřišnice je část pobřišnice, která zevnitř pokrývá větší část stěny břišní dutiny, tzn. nachází se „na vnitřní straně břicha“. Viz také viscerální peritoneum, pobřišnice.

Parietální buňky jsou buňky v žaludeční sliznici, které vytvářejí jednak kyselinu chlorovodíkovou, jednak tzv. vnitřní faktor (glykoprotein, který je nezbytný ke vstřebávání vitaminu B12). Viz také buňka.

Pleurální dutina, pohrudniční dutina neboli pleurální prostor je uzavřený prostor obklopující plíce. Tento úzký prostor je vyplněn tekutinou a ohraničen dvěma kluzkými membránami (blánami), odborně označovanými jako parietální pleura a viscerální pleura. Za normálních okolností po sobě tyto membrány hladce kloužou a umožňují rozpínání plic v hrudníku (a tím i dýchání). Při poranění hrudníku může vzniknout pneumotorax.

Suchá pleuritida (lat. pleuritis sicca) je forma zánětu pohrudnice, při které se v pleurální dutině netvoří pleurální výpotek. Při vzájemném tření zanícené parietální pleury a viscerální pleury o sebe (během dýchání) vzniká abnormální zvuk, který je slyšitelný pomocí stetoskopu a je označován jako třecí pleurální šelest. Viz také vlhká pleuritida.

Viscerální pleura, útrobní pohrudnice neboli poplicnice je část pohrudnice, která zevně pokrývá plíce. Viz také parietální pleura.

Pleurální plaky jsou ztluštělé oblasti pohrudnice (pleury). Často se vyskytují například u lidí, kteří byli někdy v minulosti dlouhodoběji vystaveni působení azbestových vláken. Viz také azbestóza, pleura.

Pleurální punkce neboli torakocentéza je invazivní lékařský zákrok, který se provádí nejčastěji u pacientů s pleurálním výpotkem. Ten je při pleurální punkci z pleurální dutiny odebírán (nebo ve větším množství odstraňován) pro diagnostické nebo terapeutické účely. Před samotným zákrokem je pacientovi podána lokální anestezie. Poté lékař do pacientova hrudníku opatrně zavede kanylu, aby jejím prostřednictvím mohl odebrat vzorky, popř. odstranit přebytečnou pleurální tekutinu.

Vlhká pleuritida (lat. pleuritis exsudativa) je forma zánětu pohrudnice, při které se v pleurální dutině tvoří pleurální výpotek – někdy i v takovém množství, že utlačuje plíci a způsobuje dušnost. Viz také suchá pleuritida.

Třecí pleurální šelest je abnormální zvuk, který je slyšitelný pomocí stetoskopu (během dýchání) v případě, kdy parietální pleura a viscerální pleura po sobě nekloužou tak hladce, jak by za normálních okolností měly. Třecí pleurální šelest vzniká pohybem zanícených a zdrsněných částí pohrudnice vzájemně proti sobě. Lékaři tento zvuk někdy popisují jako „skřípavý“, „vrzavý“ nebo podobný „zvuku vydávanému při chůzi po čerstvém sněhu“.